Vědomí se stalo křehkým darem, který jsem už nepovažoval za samozřejmost. Otevřel jsem oči do jemného ranního světla pronikajícího přes závěsy lékařského apartmá a vychutnával si ten prostý zázrak vnímání po dvou týdnech temnoty. Bolest mi vystřelovala do těla ve vlnách, každý nádech byl vyjednáváním s poškozenými plícemi, ale ten diskomfort byl vítaný – byl to důkaz, že žiju, že jsem si vybojoval