Sledoval jsem Lolu, jak si s metodickou přesností maže džem na toast, a všiml si, že už se jí netřesou ruce tak, jako v dnech po přiznání jejích rodičů. Už to byla tři rána bez nočních můr – tiché vítězství, které ani jeden z nás nechtěl vyslovit nahlas ze strachu, že by mohl tento křehký mír narušit. Ranní světlo malovalo na náš soukromý jídelní stůl zlaté pruhy, zachytávalo se v jejích medově bl