Christianova hruď se zvedla a klesla s hlubokým nádechem. "Přesně to jí můžeš říct," pronesl. "Ještě dneska, jestli chceš. Mám podezření, že se dnes ráno drží spíš v ústraní, ale mohli bychom se u nich zastavit na čaj."

Kývla jsem a tvář si dál tiskla k jeho hrudi, jen jsem se mírně odtáhla, abych si otřela oči. Přitom mi pohled padl na prsten s měsíčním kamenem, který mi na prstu stále připadal n