Přecházel jsem u vchodu do paláce jako zvíře v kleci, ruce zatnuté tak pevně, že mi nehty zanechávaly půlměsíce v dlaních. Christian stál vedle mě s tváří jako pečlivou maskou, která však tak docela neskrývala obavy v jeho šedých očích. Každá vteřina se protahovala ve věčnost, zatímco jsme čekali, a zpráva o útoku se mi v mysli přehrávala dokola jako noční můra, ze které jsem se nemohl probudit.

E