Nedokázal jsem v klidu sedět. Zdobená židle za mým stolem – vyrobená mistry řemeslníky tak, aby objímala tělo krále – mi připadala jako mučicí nástroj. Místo toho jsem přecházel sem a tam, v úzkém okruhu mezi oknem a dveřmi, a občas se zastavil, abych zkontroloval hodinky. Deset třicet dva. Simpson už byl u Emmy víc než třicet minut. Co jí asi říkal? Jak tu zprávu přijímala? Odloučení od mé družky