Lesní půda mi drásala boty, jak mě Victor s Nathanielem táhli vpřed, každý mě svíral za jednu paži takovou silou, že to bolelo i přes svetr. Každý krok mi hlouběji do vědomí vrýval přítomnost nože – studený kov přitisknutý k mému břichu, kde rostly mé dcery, představoval tichou hrozbu, která mi bránila v přeměně a v tom, abychom se s Artemis bránily vším, co jsme měly. Ta malá rzička, kterou mi už