ALEJANDRO

Vrátil jsem se do sídla, na místo, které si stále neslo Rafův pach, i když už pomalu vyprchával. Bolest, která mě stravovala kvůli jeho ztrátě, byla kurva dusivá.

Nebudu lhát, u Kiary v náručí jsem se vážně zhroutil. Přál jsem si, abych nevyhodil minulost do prdele tím, že jsem ho odháněl. Přál jsem si mít s ním mnohem víc zasraných vzpomínek a času, ale věc se měla tak, že bez ohledu