MONALISA

„Zíráš na mě, jako by to bylo naposledy, co mě vidíš,“ uchechtl se Lucius, ale mně to vtipné nepřipadalo.

Nic nebylo vtipné.

Máma už byla na místě, na kterém se dohodli, a Lucius se s ní jel setkat.

Vzala jsem jeho zbraň a podala mu ji.

„Děkuji, lásko,“ políbil mě.

„Luciusi, musíš se vrátit živý,“ řekla jsem mu.

„To dělám vždycky. A postarám se o to, aby byla v bezpečí i tvoje máma.