**Aiden**

Vynořil jsem se z kuchyňky s šálkem čaje – protože samozřejmě jsem byl takové klišé – klidný, ovládající se, a v duchu jsem si už ukládal posledních pár minut do svého mentálního trezoru.

Noah tam pořád seděl.

Pořád zrudlý. A vsadil bych se, že pořád tvrdý.

Zvedl jsem obočí a napil se.

„Ty jsi tu ještě?“

Zatnula se mu čelist. Už jen ten zahanbený výraz stačil k tomu, aby mi to udělalo ve