**Noah**

Ztuhl jsem, ručník svíral kolem boků, celé tělo napnuté jako struna, zatímco Miguelovy oči zůstaly přilepené k těm stopám na mé kůži. Srdce mi bušilo tak nahlas, že bych přísahal, že to musel slyšet.

„Migueli, to nic není,“ vyhrkl jsem a neobratně jsem nahmatal ručník, dokud jsem ho neměl omotaný pevněji. Zhluboka jsem se nadechl. „Je to... není to, co si myslíš.“

Obočí mu vyletělo vzhůru