**Noah**

Zbytek týdne utekl jako voda. Tichý rytmus léta – ten klid, ty ukradené chvíle, to soukromí – byl pryč, nahrazen záplavou studentů plnících každou chodbu, tvořících fronty na zápis, tahajících krabice na koleje. Měl jsem pocit, jako by se samotný kampus probouzel, protahoval a polykal mě zaživa.

A trénink? Trénink bylo peklo.

„Na čáru!“ Trenérův hlas se ostře a nemilosrdně rozlehl po hřiš