**Aiden**

Když jsem tu možnost vyložil na stůl, sázel jsem na ne.

V mé hlavě byla nejlepší verze nás dvou prostá – kradmé pohledy přes celé tréninkové hřiště, občasná sprcha, když byla budova prázdná (ne v mé kanceláři deset stop od ředitele – Ježíši, Noahu), a víkendy, které patřily jen nám. Někdy tvrdé a temné, přesně tak, jak po tom prahl. Někdy tak něžné, že to působilo, jako bychom vklouzli d