**Aiden**

Nikdy mě neomrzelo sledovat ho, jak spí. Stával se z toho hodně děsivý zvyk a, panebože, ničilo mě to. Tam venku byl jako oheň – vrhal se přes hřiště, huboval, dělal, že herní situace jsou hračka. Dokonce i v naší posteli byl většinu času plný boje a hladu, vždy se honil za bolestí a uvolněním, jako by to byl kyslík. Ale právě teď, s prostěradlem zamotaným kolem boků a obličejem uvolněný