**Aiden**

Ranní světlo bylo kruté.

Přelilo se přes žaluzie, rozřízlo prostěradla zamotaná kolem našich nohou a dopadlo na fialové modřiny na Noahově krku – ty, které jsem mu tam před několika hodinami udělal. Jeho dech se mi otíral o hruď, pomalý a nepravidelný, a jeho ruka stále spočívala tam, kde mě zrazoval tlukot mého srdce.

Na okamžik jsem se nepohnul. Jen jsem se na něj díval, na tu klidnou