**Noah**

Prošli jsme klubem jako herci ve hře, vyměňovali jsme si zdvořilá kývnutí a jemné úsměvy, jako by svět venku za sklem neukrýval věc, které jsem se nejvíc bál.

Williamova ruka mi lehce, ale majetnicky spočívala na kříži. Nohy jsem měl jako z papíru. Hluk jídelny slábl, až z něj zbylo jen vzdálené hučení.

Když jsme dorazili k bezpečnostní bráně, dva zaměstnanci klubu toho muže už drželi zp