**Aiden**

Byli jsme zapletení do prostěradel, stále rozehřátí ze všeho, co jsme udělali, Noah byl ke mně přitisknutý, jako by tam patřil – což, bože, vždycky patřil. Celý klub už byl tichý, kromě slabého vzdáleného hučení z hlavního patra, ale tady v tomhle pokoji to působilo, jako by se svět konečně přestal točit na dostatečně dlouho, abychom se mohli nadechnout. Ležel napůl na mně, tváří se mi o