**Noah**

Když jsem se konečně dostal zpátky do domu, byla už hluboká sobotní noc, přesně ta hodina, kdy všechno působí neskutečně a napjatě k prasknutí. Nervy jsem měl nadranc, moje tělesná energie byla téměř na nule, ale vteřinu poté, co jsem vešel do Lexiina pokoje a uviděl ji tam vzpřímeně sedět – bledou, unavenou a stejně rozpolcenou, jako jsem byl já – se ve mně něco uvolnilo.

Byl tam i Willi