**Aiden**

Chvíle těsně po hroznech jako by uvízla v čase. Místnost zářila. Hudba byla tichá. Oheň šeptal teplo proti stěnám. A můj chlapec se choulil na mé hrudi, jako by patřil tam a nikam jinam.

A taky že patřil.

Té noci zaznělo mnoho přání. Ale to moje? To moje už tu bylo.

Po tom všem, čím jsme si spolu prošli... po bolesti, strachu, nesnesitelné ztrátě... po nemožném zázraku, že jsem ho získal