Zvedla jsem levou ruku a stiskla Jasonův rukáv.

„Bratře!“

Harold otočil hlavu, aby se na Jasona podíval.

„Samozřejmě že ne, alfo Jasone. Jak by mě mohlo napadnout usilovat o princeznu smečky Modré krve? Je to má přítelkyně, a to je pro mě velké štěstí.“

Po těch slovech na mě Harold naposledy pohlédl s lehkým úsměvem a pak pokoj opustil.

Harolda mi bylo líto. Byla jsem si jistá, že o mně nikdy nic