Otočili jsme hlavy ke dveřím a pohlédli na ni. Stála ve dveřích. Přiběhla ke mně, a jakmile se přiblížila, chytila mě za paži.

„Adriane, jak je vůbec možné, že se něco takového stalo? Kdo přesně to je?“

Odvrátil jsem od ní zrak a odpověděl: „Slyšela jsi správně. Jsou to má vlastní krev.“

Trhla mi paží, aby mě donutila podívat se na ni. Její počínání mě ohromilo. Nemohl jsem ale říct, že by přeháně