Úhel pohledu: Adrian

Chvíli jsem na ten deník zíral. Moji pozornost upoutaly jeho hnědé pevné desky. Byly měkké, a přesto pevné, a na povrchu byla patrná úchvatná malba.

Povzdechl jsem si a vstal z postele. S deníkem v ruce jsem opustil pokoj a naposledy se po něm rozhlédl.

Když jsem za sebou zavřel dveře, uviděl jsem venku Amandu.

„Alfo, je tu doktor Harold, aby vás ošetřil.“

Zamračil jsem s