Natalia na Adriana chvíli zírala, protože se z jejího těla nehnul.

‚On mi chce vyléčit ránu? Jak? Proč?‘ přemítala si pro sebe.

Oči se jí překvapením rozšířily, když si vzpomněla, jak jí vyléčil prsty.

„Ne, nepotřebuju tvoji pomoc,“ odvětila ihned.

Adrian pozoroval výraz její tváře a ušklíbl se na ni.

„Zdá se, že si něco pamatuješ.“

Natalia se pokusila vymanit, ale byl silnější než ona.

„Adriane,