Odešla jsem z pokoje rodičů a zamířila do své ložnice. Kabelku jsem položila na pohovku v pokoji a došla k posteli.

Lehla jsem si a zírala do stropu.

Dlouho jsem na něj jen tak zírala.

Najednou jsem pocítila nutkání jít do lesa a na chvíli se proběhnout. V hlavě jsem měla ještě větší zmatek. A to všechno kvůli tomu jedinému muži.

Kdo ho prosil, aby mě takhle léčil? S tou ranou bych mohla dál normá