Následujícího rána, když jsem se probudila, zamířila jsem rovnou k oknu, abych se podívala na oblohu. Naštěstí nebyl nikde ani mráček. Dnes, jak se zdálo, svému trestu uniknu.

Jednoho dne mě ale štěstí opustí a já budu nucena klečet v bouři a doufat, že je mé tělo dost silné, aby to vydrželo.

S Elvou jsme se oblékly a ruku v ruce jsme vyšly z pokoje a zamířily dolů na snídani. Hned za dveřmi