Nicholas

Stál jsem před králem v jeho komnatách. Rozzlobeně přecházel z jednoho konce místnosti na druhý. Tam a zpět, tam a zpět. Občas se zastavil, aby na mě zařval, ale vždycky se v půli slova zarazil, nedořekl to a pokračoval v chůzi.

„Jak sis mohl myslet –?“

„Úmyslně jsi neposlechl –!“

„Co mám vůbec –?“

Po několika minutách mu zrudla tvář a moje matka, Luna, byla nucena