Když jsem přistoupila blíž, Elva právě představovala Nicholasovi své panenky. Zachytila jsem Nicholasův pohled a usmála se na něj, ale on mi to neoplatil. Prostě na mě jen mrkl a podíval se zpátky na Elvu.

Všechny jeho dnešní úsměvy patřily Elvě. Ačkoli jsem za to byla ráda – na své dítě bych nikdy nežárlila – cítila jsem narůstající propast mezi mnou a Nicholasem. Takže mi neodpustil, že jsem