Můj vlk popošel o další palec blíž ke mně a pak se z nevysvětlitelného důvodu zastavil.

Pootevřela jsem oči.

Zcela ustrnul, oči upřené do mých. Těžce oddechoval. Svaly měl napjaté, jako by se držel zpátky.

Neodvažovala jsem se doufat, ale...

„Ty si na mě... pamatuješ?“ zeptala jsem se.

Couvl a z hloubi hrdla mu uniklo zakňučení.

„Ach, můj vlku,“ vzlykala jsem. „Je mi to tak líto. Jsi