„Nikdo tu není,“ řekl Nicholas.

Měl pravdu. Chodby byly temné a tak tiché, že bychom pravděpodobně slyšeli i spadnout špendlík. Z toho vědomí, že jsme sami, jsem se cítila odvážně.

Prstem jsem Nicholasovi na hřbetu ruky kreslila drobné kruhy.

Na okamžik zavřel oči. Dech se mu mírně zadrhl. Bylo příjemné vidět, jak moc na něj působím.

„Je to skoro čtyřiadvacet hodin, co jsi mě políbil,“ ř