Nicholas na mě dál zíral a čekal na mou odpověď. Zdálo se, že ho ten shromážděný dav a jeho domněnky nechávají zcela chladným.

„Piper?“ pobídl mě, když jsem zaváhala.

„Samozřejmě, že si můžeme promluvit,“ odvětila jsem.

Přikývl a otočil se.

„Pokud mě omluvíte,“ řekla jsem nejprve Julianovi a poté shromážděnému davu. Nato jsem vyrazila v Nicholasových stopách. Už odcházel.

Když jsme byl