„Nový rekord?“ zeptala se Veronica.

Julian se samolibě usmál a pokrčil rameny, jako by o nic nešlo. „Je to snazší, když na to vidíte. Mnohem těžší to je, když máte ruce za zády.“

Snažila jsem se na ně usmát. Byli to mí přátelé. Úsměv mi ale na rtech dlouho nevydržel. Byla jsem příliš vyčerpaná, příliš otupělá. Připadala jsem si neskutečná. Necítila jsem se... naživu.

Měla jsem pocit, jako