„Omlouvám se,“ řekla jsem. Můj hlas zněl po té odmlce drsně. „Tak moc se omlouvám.“

„To si schovej pro Elvu a Nicka, jo?“ Julianův nenucený úsměv byl zpět. Bylo na něm vidět, že se mu skutečně ulevilo. „Jen chvilku, dobře?“

Couvl ode mě a náhle se proměnil do své vlčí podoby. Pak zaklonil hlavu a zavyl.

Zaznělo odpovídající zavytí, blíž než to předchozí.

Julian vzal na sebe zpět lidskou