„Možná bychom měli zkusit jinou hru,“ navrhl Julian. „Něco jednoduššího.“

„Jako co?“ zeptala jsem se.

„Kvarteto,“ odpověděl a oba jsme se rozesmáli. Hra pro děti by byla upřímně asi vhodnější. U té bych měla aspoň nějakou šanci. Neměla jsem pro to žádný důkaz, ale znala jsem Juliana a měla jsem pocit, že při pokeru počítal karty.

Když začal rozdávat na naši soutěžní partii kvarteta, řekla