S Julianem jsme zůstali v lese až do chvíle těsně před rozbřeskem, kdy jsme se konečně vydali zpět k paláci. Přesně když jsme z lesa vyšli na prostranství před zahradami, Julian ztuhl. Zastavila jsem se vedle něj a zvědavě se na něj podívala.

Jeho pohled jako by se na něco upíral, a tak jsem ho sledovala a uviděla Nicholase, jak kráčí k nám. Ruce měl sevřené v pěst. Ramena měl narovnaná, napjatá