Když jsme konečně sešli dolů, ostatní se právě začínali přesouvat do jídelny k večeři.

Julian mě uviděl jako první, stál pod schody a mohl se potrhat smíchy. Veronica vedle něj si mě všimla o chvíli později a obdařila mě náznakem úsměvu, což u ní znamenalo hodně.

Elva ke mně vzhlédla a zasmála se. „Co to máš na sobě, mami?“ Rozpřáhla jsem náruč a ona do ní vběhla. Pak jsem ji zvedla.

„Zapomněla js