„Můj hrad!“ vykřikla Elva.

Bridget se zastavila. Podívala se dolů. Stála přímo nad tou spouští, nad naprostou a dokonalou zkázou Elvina hradu z písku, který rozdrtila vlastníma nohama.

„Jejda,“ pronesla s uchechtnutím. „Omlouvám se.“

Elva na ten výjev hleděla velkýma, zranitelnýma očima. Čím déle se bez mrkání dívala, tím víc se jí oči plnily slzami, až nakonec přetekly a začaly jí stékat