Komorník mě dovedl do Susiina pokoje a před dveřmi se rychle omluvil a odešel. Když byl pryč, zaklepala jsem.

„Běžte pryč!“ zavolala Susie uslzeným hlasem. Plakala.

Zaklepala jsem naléhavěji a přitom otevřela dveře.

„Řekla jsem –“ začala, ale v půlce věty se utnula, jakmile mě spatřila. „Piper?“

„Ahoj, Susie,“ pozdravila jsem ji.

„Ach, Piper!“ Seděla za psacím stolem a po tvářích jí stékaly slzy.