Ariel zněla klidně. Už jí bylo jedno, i kdyby musela obětovat svou schopnost mít děti.

Udělá, co bude v jejích silách, a zbytek ponechá osudu. Tváří v tvář vysoce nejisté budoucnosti smířlivě přijala, že mateřství už pro ni není na pořadu dne.

Howard chápal, jak se Ariel cítí. Zeptal se: „Kdy plánujete začít s chemoterapií? Doporučuji, abyste nečekala déle než tři měsíce.“

Sevřela pěsti a odpovědě