V temném a pustém lese stála mlčky za Veronicou a stařešinou bledá ženská přízračná bytost v červeném.

Před chvílí stařešina káral Veronicu, že se bojí duchů, a hned v další vteřině už strachy málem čural do kalhot!

V tu chvíli se ženský duch ve svatebních šatech za ním zašklebil a tichým hlasem pronesl: "Pane, tak dlouho jsem na tebe čekala..."

S těmito slovy natáhla ruku pokrytou mrtvolnými skvr