Pohled Anaiah

Seděla jsem na okraji útesu, nohy mi volně visely dolů. Podívala jsem se do propasti pod sebou a povzdechla si. Kdybych se rozhodla skočit, nikomu bych nechyběla. Ve zlomku vteřiny by s tím mohl být konec.

‚A co Saga a Leondre?‘

Ušklíbla jsem se. „Znáš ho teprve tři dny a už ses na něj tak upnula? Radši do něj nevkládej moc nadějí,“ odpověděla jsem své vlčici.

‚On nás miluje!‘

‚Nikdo