Pohled Anaiah

Amacus zavrčí, popadne mě za paži a vytáhne mě z pokoje.

„V tom pokoji nesmíš být, a kde jsou ti idioti!“ zdůrazní. Jen ho ignoruji a otočím se na podpatku, ale on mě přitlačí ke zdi, hrudí se o ni opírám a cítím, jak mě jeho dech lechtá na kůži, až se s odporem zachvěji.

„Poslední dobou jsem o něčem přemýšlel,“ zašeptá mi do ucha. Udeřím ho loktem, až zavrávorá dozadu, a s hněvem v