Šli jsme nahoru a já se usmála, když mě do tváře udeřil chladný vzduch. Tenhle výhled jsem milovala. Chyběl mi. Odsunul mi židli, políbil mě na rameno a posadil se. Brzy přinesli menu a my si objednali, na co jsme měli chuť. Najednou mě chytil za ruku a srdce se mi rozbušilo rychleji.

„Adiro, budeme muset brzy odjet,“ řekl. Věděla jsem, že to dříve či později přijde, nemohl tu zůstat napořád. Neo