Probudila jsem se v náručí svého druha, jeho vůně byla úžasná a má vlčice radostně vrtěla ocasem. Dlouho jsem ho obdivovala, jak spí, když se mu zničehonic rozlepily oči,

„Dobré ráno.“ Jeho hlas zněl hluboce, ale jemně. Vyměnili jsme si ranní zdvořilosti a on mě popadl za pas, abych si sedla na jeho břicho. Zasyčela jsem bolestí ve svém středu. „Promiň.“

Jemně mě pohladil po paži, čímž jí proběh