Dalšího dne se mi z víček rozlepily oči, když jsem uslyšela vrčení. Utáhla jsem si župan, vyšla na balkon a naklonila se přes zábradlí, abych se podívala, co se to tam dole děje.

Byl to Azrielův vlk. Ležel na břiše, válel se po zemi a vypadal, že se náramně baví. Vlk mě okamžitě vycítil, posadil se a zvědavě se na mě zadíval. Mírně naklonil hlavu a já jeho pohyb napodobila, on se otočil a já taky.