Rachel Tarionová si mě znechuceně měřila od hlavy až k patě, její aura vyzařovala odpor a nebezpečí. Zírala jsem na ni se sevřenými rty. Odfrkla si.

„Mohu ti nějak pomoci?“ zeptala jsem se klidně.

„Nedostanu od tebe omluvu?“ zeptala se.

„Nic jsem ti neudělala, proč bys ode mě měla očekávat omluvu?“

Chladně se zasmála a popotáhla: „Tvoje samotná existence mi ublížila. Jsi mrcha, co mi ukradla mého