Pohled Adiry

Probudila jsem se o něco později, když mnou někdo třásl. Zamrkala jsem, otevřela oči a spatřila Azriela.

„Jdeme,“ řekl a rozhlížel se po pokoji, aby našel mé boty.

„Nemůžu jít v podpatcích!“ zasyčela jsem.

„Nic jiného tu prostě nevidím,“ zavrčel, a tak jsem do nich rychle vklouzla, jelikož jsme neměli času nazbyt. Opatrně jsme sešli dolů. Sídlo bylo děsivě tiché, až mě z toho jímala ú