"Azrieli," vydechla jsem, nevypadal v pořádku. Zaprvé byl opilý a neustále bral mou tvář do svých dlaní.

"Adiro," zablekotal. Odtáhla jsem ho dál do odlehlejšího kouta, který se v tom davu lidí těžko hledal.

"Máš pravdu, Adiro. Miluji tě, tolik tě miluji," řekl, jakmile jsme měli trochu soukromí. Byl rozrušený a díval se mi přímo do očí. Jeho vyznání mě nešokovalo tak moc, jak bych si myslela.

"