Když jsem přistála ve Smečce Zlatého kamene, smečce mého otce, dýchla na mě nostalgie. Tohle místo jsem opustila v šestnácti letech, ale i tak jsem se sem o každých prázdninách vracela. Sundala jsem si sluneční brýle, když jsem scházela po schůdcích z letadla, a první, koho jsem spatřila, byla moje máma, Caliana Meyes Chasiová. Vypadala úchvatně.

„Holčičko moje!“ vykřikla štěstím a zamávala na mě