Prudce jsem se otočil za zvukem hlasu své družky. Byla tam Elizabeth. Opírala se o zeď. Jednu nohu měla opřenou o koleno. Byla úchvatná, i když tam jen tak stála.

Coen stál kousek od ní.

„Přistihla mě ve své bytovce, alfo, omlouvám se,“ zamumlal přes telepatické spojení.

Jen jsem chápavě přikývl.

„Elizabeth,“ vydechl jsem a rozešel se k ní. Usmála se a její oči zabloudily k mým přátelům. Zamáv