Elizabeth

Mátově jsem zamrkala a otevřela oči, ale hned jsem je zase zavřela, protože mi do nich pálilo slunce. Pomalu jsem je otevřela znovu. Sykla jsem bolestí nad tepající bolestí hlavy. Byla jsem v neznámém pokoji. Počkat, ne, nebyl neznámý. V panice jsem se posadila. Uslyšela jsem však kovový zvuk. Co to sakra je? Předtím jsem si toho nevšimla, ale od pelesti postele k mému zápěstí vedl dlouh