Pohled Aysel

Když Luna Evelyn zmínila minulost, viděla jsem, jak jí přes tvář přelétlo nepohodlí. Promnula si nos – nervózní tik, kterého se nikdy nezbavila.

„Ty v sobě zášť dokážeš opravdu držet, že, Aysel?“ řekla napůl se smíchem, napůl defenzivně. „Byla to jen slova vyřčená ve vzteku. Vážně si myslíš, že bychom po tobě chtěli zaplatit tu tvou skromnou výchovu? Kvůli pár mincím?“

Její tón byl od